Je to strašně zvláštní pocit. Sama se divím, že tu právě teď datluji do klávesnice. Když jsem na začátku  loňského září zavítala na svůj starý web, s údivem jsem zjistila, že z něj nic nezbylo. Tedy zbyla záloha, kterou jsem z blog.cz vymámila. Přesto mi to ale bylo líto. Kus mého světa, který jsem s pár lidmi sdílela, zmizel. Je pravda, že snad poslední 3 roky jsem nepřidala jediný příspěvek, i když jsem si tolikrát říkala, že už by to něco chtělo. Voila, je to tady.  Kdybych tu natrefila na nějakého starého známého, můj svět se jmenoval Tragédie nebo komedie (přeloženo do češtiny) a říkala jsem si Ejlíjenesis. Fungoval převážně jako můj osobní deník. Dlouho jsem uvažovala, jakým směrem se vydat. Dnešní doba přeje kanálům na youtubku (a že jsem to taky zkoušela!),   ale hned po prvním natočeném videu jsem si uvědomila, že tohle není úplně pro mě, alespoň prozatím ne. Jsem stydlín, takže tady je to komfortnější.  Tolik k formátu, a teď ještě zpátky k tomu obsahu. Myslím, že svůj každod